Válečné zločiny ukrajinských armádních a bezpečnostních sil. Zpráva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) – týrání a nelidské zacházení – duben 2016

Jana, manželka umučeného Agafonova, o činovnících SBU: „Jednoduše ho ubili k smrti. Přišli, odvedli si ho k výslechu. Zpět se vrátilo už jen jeho tělo. Paty měl modré, nohy modré, na rukách měl modřiny a stopy po propíchnutí...nevím, co s ním dělali, píchali do něj a pod nehty mu vráželi jehly, na rukách měl otevřené rány, týrali ho jako...když byla skutečná válka, nikdo nebyl týrán tak, jak by ztýrán on“.

Válečné zločiny ukrajinských armádních a bezpečnostních sil. Zpráva OBSE je založena na výsledcích rozhovorů s 200 dříve uvězněnými, které ukrajinská strana propustila. Rozhovory byly vedeny od 25. srpna 2014 do 20.ledna 2015.

Zpráva konstatuje, že týrání a nelidské zacházení na straně ukrajinských sil nejen pokračuje, ale stalo se systémem. Vězni byli podrobeni elektrickým šokům a byli po několik dní za sebou surově biti různými předměty, např. železnými tyčemi, basebalovými pálkami, klacky, pažbami pušek, bajonety, gumovými obušky atd. Technikami, široce dnes používanými, se staly waterboarding, dušení v tzv. Banderově neprodyšném pytli a další druhy dušení. V některých případech byli za účelem zastrašení vězni vyvedeni na minové pole, kde přes ně přejížděla vojenská vozidla, nejčastěji tak dlouho, až už toho nebylo třeba. Dalšími kratochvílemi vyslýchajících činovníků SBU, konaných na vězních, bylo lámání kostí, bodání, vypalování kůže rozžhaveným železem, rány nožem, několikadenní držení vězňů v mrazu atd.

Dlužno dodat, že mnozí z takto týraných lidí nebyli členy sebeobranných sil Doněcké či Luhanské republiky. Navíc je zde Konvence o lidských právech, která zakazuje týrání v absolutním smyslu – a to bez ohledu na jakékoli okolnosti, a stanoví, že stát je zodpovědný za činy a konání všech svých agentur, jakými jsou policie či jiné bezpečnostní složky. A žádné výjimky z tohoto zákazu pro případ války přípustné nejsou.